Můj názor na...

A...co bude potom?

10. října 2012 v 19:36 | Addie.♥
Někdy jsem se zamýšlela nad životem. Jak je vlastně úžasné být dítětem a jak je to období krátké. Za chvíli vyrosteme, jsme odpovědní za sebe i ostatní. Máme rodinu. Musíme těžce dřít, vydělávat. Pak źačneme stárnout. Pokud nemáme celoživotního partnera nastává zoufalství. Stávají se z nás senioři a tušíme, že život pomalu končí. Co je ale opravdovou podstatou života?


Nastoupila jsem na gympl a jsem trochu vyděšená. Pořád nevím co bych chtěla dělat v dospělosti - po čem bych toužila, co by mě bavilo. Tím, že jsem šla na gymnázium jsem si čas, ve kterém se mohu rozhodnout podstatně prodloužila, ale stejně je to zvláštní. Někdy se neuvěřitelně těším, že budu mít rodinu, někdy chci zůstat dítětem navždy. To ale nejde.

Pokud vám není víc než dvacet, stále si můžete užívat tu radost, bezohlednost, neodpovědnnost, pařby, ale i lásku rodičů. Prostě otevřete oči a žijte TEĎ! :)


Všichni jsme mimozemšťané?

14. září 2012 v 16:41 | Addie. ♥
Aby něco vzniklo, něco musí zaniknout. Jeden člověk zemře, jeden se narodí. Je to koloběh života. Ale není nutné si myslet, že to existuje jen na planetě Zemi. V celém vesmíru tento koloběh platí. Třeba samotná naše planeta. Jedna planeta musela zaniknout, aby jsme mohli existovat. A co se vlastně tenkrát stalo?

Jsem blogerkou. No a?!

4. července 2012 v 8:00 | Puppy♥

Když se nad tím zamyslím, na co je vlastně blog? Mě dává prostor se o něco starat, něco udržovat, dávat všem na vědomí, že existuju a můžu se s nimi podílet na své tvorbě. Zlepšuji se v grafice, angličtině, pravopisu a literatuře. Ale má přece jen svoje protiklady. Užírá čas.

Jo, čas, ten je přeci nejvzácnější. Je to ta nejdůležitější věc světa - bez něj by nebylo nic. A musíme s ním šetřit. Proto je blog vlastně ztrátou času... Ale není všechno ztrátou času? Jo, moje mamka ví, že mám blog a abych řekla pravdu není z toho kdovíjak odvázaná. Trávím na něm hodně času. Ale ten čas do něčeho vložím, a to ona nechápe. Bohužel. Časem, ale, jak se můj blog lepší a je čím dál kvalitnější to pomalu chápat začíná. Ví, do čeho jsem vložila tu spoustu práce. Proto je strašné se na blogu nadřít a pak ho prostě jedním kliknutím smazat.

Já si blogu vážím, dal mi nesmírnou zkušenost do života. Chci s ním něčeho dosáhnout. A vy? :)

Peněženka od Dolche & Gavvana

22. června 2012 v 13:52 | Puppy
Asi si teď říkáte, že jsem nějakej retard, že jsem napsala Dolce & Gabbana s tolika hrubkami. Ale ne, bylo to myšleno schválně. Ráda bych se totiž dnes nad touto komickou věcí zamyslela.

Nedávno jsem dostala jako dárek od příbuzné nádhernou - na pohled velmi kvalitní velkou peněženku, s několika kapsami a kovovou přeskou. Koukala jsem na to, jako blázen, ale přirozeně mi to udělalo docela radost - mohlo se to hodit na větší příležitosti, jako psaníčko, protože svojí sportovní Dakine jsem nehodlala za nic vyměnit. Ale tahle se kromě své velikosti a zajímavého vzhledu lišila od ostatních ještě něčím - velkým nápisem Dolce & Gabbana přes celou vnější vrstvu peněženky. Musela být hodně drahá. Když jsem jí měla, připadala jsem si, jako že si kupuju věci ve velkém stylu.

(ilustrační obrázek)


Ano, takto jsem chodila, dokud jsem se jednoho krásného jemně deštivého dne od kamarádky v kině dozvěděla zajímavou zprávu: že se ta známá značka nepíše Dolche, ale Dolce. Brzy vyšo najevo, že peněženka je jen kopie známé značky s pozměněnými písmenky, kterou koupila ona příbuzná na trhu u vitenamců.

Moje pýcha na peněženku šla ihned dolů, ale i když jsem se cítila tenkrát před kamarádkou trapně, nikdy jsem to příbuzné neřekla. A občas, když mi jí někdo pochválí, neprotestuji. Protože je přece jedno, jestli je to "ta" značka. Jsem cool! Mám značkovou peněženku, jsem hustá. A to je všechno. Ne vždycky na značce záleží, ale já osobně mám určitě radši a samozřejmě si víc cením kvalitních výrobků. Přesto se ta peněženka stala mojí oblíbenou při různých party a když se odřel "kožený" pásek, pod kterým se skrýval jakýsi plast, uložila jsem jí do šuplíku a ten pevně zavřela. Občas zásuvku otevřu a kochám se její jemně vyprchanou krásou, protože i vietnamské kopie dokážou být někdy pěkně přesvědčivé. :)

Páči sa mi Slovenská jazyk

2. června 2012 v 20:44 | Puppy♥
Vždycky se mi líbila slovenština. Je taková ladná, spisovná a zároveň cool. Páči sa mi na nej, ako je zaujímavá. Originální. A pretože hovorí týmto jazykom (a píše) veľa adminov, mohla som sa s ňou ešte viac zoznámiť. Chtěla bych mluvit Slovensky, fakt moc. Tento článek jsem se rozhodla věnovat slovenským blogům - vzdát jim čest. :) A proč? Sú predsa slovenská.

Tady je několik slovenských blogů, které znám.


Znáte někdo nějaký slovenský blog? Pokud ano, napište ho do komentáře! Pište jen ty, které jsem tu nenapsala. :)

Majte sa krásne, zatiaľ!

Anorexie

19. dubna 2012 v 18:18 | Puppy♥
Jako většina holek si připadám strašně tlustá. Dobře, nejsem zas takovej špekoun, ale nepříjdu si dokonalá. Tak jsem si s úděsem v očích zkusila vypočítat BMI - a co nevidím - mám podváhu! Tak na to vyjeveně koukám a čtu:


Tak jo, řekla jsem si hned. Anorektička určitě nejsem. Jídlo mám moc ráda, ale samozřejmě ho jím s mírou a nikdy se nesnažím ho vyzvracet. ;) Ale zároveň jsem potěšená. Znamená to, že jsem hubená? Wow! :) Moje seběvědomí fakt stouplo a pak jsem si uvědomila, že to, že jsem hubená neznamená, že mám hezkou postavu. Sakra. No nic... Ale donutilo mě to přemýšlet. O anorexii nebo bulimii. O těch holkách, co tím opravdu trpí a je mi jich líto...


Začíná to prostě tím, že si holka řekne, že zhubne. Ze zhubnutí se stane zvyk a dívka jí už jenom třeba rohlík denně a pak vůbec. Brutálně hubne, vypadávají jí vlasy, nemá žádnou sílu - no hrůza. A končí v léčebně, protože už sama nemůže jíst. Nebo bulimičky - ty mají záchvaty hladu a přejídají se - pak vždy jídlo vyzvrací. Potom také nemohou sami jíst, protože jejich tělo to automaticky vyvrhne... Jako radši mít nadváhu než být anorektička, bílá jako smrt, jenom kost a kůže... :(

Znáte nejslavnější francouzskou anorektičku Isabelle Caro? Od svých třinácti bojovala s anorexií, díky ní se stala světoznámou modelkou a nakonec zemřela. Nedokázala řekonat zápal plic. Nafotila plakáty proti anorexii. Myslím, že byla dobrá, že se snažila bojovat. Některé dívky se ani nesnaží... :(

Isabelle Caro bojovala v kampani pro Benetton proti anorexii

Jaký je váš názor na anorexii nebo bulimii? Trpíte někdo touto nemocí?
 
 

Reklama


Snad se vám na blogu líbilo | ORIGINAL by Puppy♥